|
První internacionála byla nadnárodní organizací socialistických stran a dělnických svazů založená roku 1864. U jejího zrodu stáli marxisté (Karel Marx, Bedřich Engels) a anarchisté (Michail Alexandrovič Bakunin). V 1. internacionále byli zastoupeno velmi málo marxistů a mnoho proudhonistů (tj. anarchistů).[1] Členové internacionály se aktivně účastnili povstání Pařížské komuny. Svou činnost internacionála ukončila kvůli neshodám marxistů a anarchistů (například v tom, zda vytvořit stát dělníků, či ho zrušit) v roce 1876.
Po porážce Pařížské komuny v roce 1871, Bakunin charakterizoval Marxovy ideje jako autoritářské a předpověděl, že pokud by marxistická strana dostala k moci, její lídři by nakonec byli tak špatní jako vládnoucí třída proti které bojovali (zejména v jeho díle Stát a anarchie). V roce 1872 na haagském kongresu konflikt v první internacionále vyvrcholil rozdělením na dvě skupiny. Tento střet je často charakterizován jako začátek dlouhotrvajícího konfliktu mezi anarchisty a marxisty. Od té doby měly anarchistické a marxistické směry socialismu odlišnou organizaci včetně soupeřících internacionál.
V roce 1872 se pak internacionála přemísťuje do New Yorku. Je rozpuštěna 4 roky nato na filadelfském kongresu. Pokusy o oživení organizace se v dalších pěti letech selhaly. Nicméně byla v roce 1889 založena Druhá internacionála jako její nástupkyně. Mezitím anarchisté nadále domnívali, že byli nespravedlivě vyhoštěni z internacionály a 15.-16. září 1872 se koná nový kongres v Saint-Imier. Později, poté co obě soupeřící internacionály zhroutí, se anarchosyndikalisté rozhodují znovuobnovit 1. internacionálu na kongresu v Berlíně roku 1922 jako Mezinárodní dělnickou asociaci (International Workers Association).
stock | retire | vm
Why are we here?
All text is available under the terms of the GNU Free Documentation License
This page is cache of Wikipedia. History