Leopold I.

Tento článek pojednává o českém a uherském králi a římském císaři. Další významy jsou uvedeny v článku Leopold I. (rozcestník).

Leopold I.
císař Svaté říše římské, král český a uherský etc.

Leopold I. na dobovém portrétu.
Doba vlády	1657 – 1705
Korunovace	1656
Narození	9. června 1640
	Vídeň
Úmrtí	5. května 1705 (64 let)
	Vídeň
Předchůdce	Ferdinand III.
Následník	Josef I.
Manželky	I. Markéta Habsburská
	II. Klaudie Felicitas Tyrolská
	III. Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
Potomci	Josef I. Karel VI.
Rod	Habsburkové
Otec	Ferdinand III.
Matka	Marie Anna Španělská

Leopold I. (9. června 1640, Vídeň – 5. května 1705, Vídeň ) původem z dynastie Habsburků, čtvrtý syn císaře a krále Ferdinanda III. a jeho první manželky Marie Anny Španělské. Leopold byl v letech 1658–1705 císař Svaté říše římské národa německého a v letech 1657–1705 český a uherský král. ^[1] ^[2]

Leopoldova výchova

V nástupnické linii byl Leopold až na druhém místě (prvním byl jeho starší bratr Ferdinand IV.). Leopold jako budoucí duchovní měl nasledovat kariéru svého strýce, arcivévody Leopolda Viléma, který byl biskupem a velmistrem Řádu německých rytířů. V roc 1654 však Ferdinand IV. náhle zemřel (k samostatné vládě se nedostal) a pro Leopolda se rázem otevřela cesta na trůn.

Kvůli tomu muselo dojít i ke změne zaměření výchovy a studia mladého arcivévody. Do popředí se dostaly hodiny politiky, historie, diplomacie a ustoupit musely teologie, morálka a církevní hudba.

Leopoldovy korunovace

Caspar Merian: Leopold I.

Otec mu ještě během svého života zajistil uherský a český trůn (Leopoldova uherská korunovace se konala 27. 6. 1655, česká 14. 9. 1656).

Neúspěchem však skončila Ferdinandova snaha zajistit mu korunu římského krále a zabezpečit mu tak nástupnictví v císařské hodnosti. Proti tomu vystoupila především Francie, která měla zájem na zmenšení vlivu Habsburků v říši. Dalšími protivníky se stali Švédové a duchovní kurfiřti.

Zápas o římský trůn po smrti Ferdinanda III. v letech 1657-1658 byl Leopoldovou první samostatnou akcí na evropské politické scéně. Po skoro ročním vyjednávání (byla to vůbec nejdelší volba římského krále) skončil jeho vítězstvím. Francouzi sice nenašli protikandidáta, ale ovlivňovali na dvorech rýnských kurfiřtů sestavení Leopoldovy volební kapitulace. Obsahovala například článek, který Leopoldovi zakazoval podporu Španělů v jižním Nizozemí a severní Itálii. S tím musel nakonec Leopold I. souhlasit, pokud chtěl být zvolen. Současně si Francie svou spoluúčastí na vytvoření tzv. Rýnského spolku zabezpečila vliv na vnitřní záležitosti říše.

18. 7. 1658 byl Leopold I. ve Frankfurtu nad Mohanem nakonec zvolen římským králem a 1. 8. tam byl také korunován císařem v dómu sv. Bartoloměje.

Vláda Leopolda I.

Leopold I. na obraze Benjamina von Blocka.

Jako panovník habsburské monarchie byl typickým představitelem absolutismu. Leopold I. také vydal první císařský robotní patent, kterým potvrdil vztah mezi nevolníky a vrchností. Z ekonomického hlediska nebyla jeho vláda nijak zvlášť úspěšná, neboť vojenské výdaje značně přetěžovaly rozpočty jeho zemí. Celkově se Habsburská monarchie za vlády Leopolda potýkala s množstvím vnějších i vnitřních problémů.

Neustálé války s Francií a Tureckem jej nutily udržovat obrovskou armádu, která roku 1683 spolu se spojenci porazila Osmanské Turky v druhé bitvě u Vídně (1683) a pak je po sérii dalších drtivých vítězství, z nichž nejvýznamnější byly bitva u Nagyharsány (1687) a bitva u Zenty (1697) vytlačila na Balkán.

Jedním z vnitřních problémů monarchie byla nestabilní situace v Uhersku, zejména v jeho západní a severní části, které nebyly obsazeny Turky. Tamější šlechta několikrát během Leopoldovy vlády povstala a spojence náchazela v sedmihradských knížetech a nezřídka také v Turcích.

Leopold nebyl rozeným vojevůdcem a nikdy nevedl vojska osobně, naproti tomu velku část svého života věnoval vedení válek. První z nich byla se Švédskem, jehož král Karel X. našel spojence v sedmihradském knížeti Jurajovi II. Rákocim, odbojném vazalovi uherské koruny.

Po smrti španělského krále Karla II. Leopold odmítl akceptovat jako jeho nástupce Filipa z Anjou, neboť nárokoval španělský trůn pro svého syna Karla, což vedlo k největšímu ozbrojenému konfliktu první poloviny 18. století, válkám o dědictví španělské.

Střety s Francií

Na západě, kde sa monarchie srážela s rozpínavostí Francie, zaznamenal císař méně úspechů než při bojích s Turky. Monarchie se po boku Nizozemska, Španělska, Lotrinska a některých německých států zapojila do války proti Francii a jeho spojenci Švédsku v 70-tých letech 17. století. Mír uzavřený r. 1679 vyzněl ve prospěch Francie a znamenal pro ni územní zisky na úkor rakouských Habsburků.

Až další konflikt v 90-tých letech a následný mír z Rijswijku (r. 1697) vrátil Leopoldovi I. jeho územní ztráty z předcházejícího střetu. K dalšímu boji s Francií došlo na sklonku Leopoldovy vlády.

Navzdory některým dílčím neúspěchům Leopoldovy vlády vstoupila habsburská monarchie za jeho panování mezi skutečné evropské velmoci. Leopold I. Habsburský byl druhým nejdéle vládnoucím panovníkem v Čechách a v Uhersku (vládl 48 let). Po smrti byl pochován pod skvostným barokním náhrobkem v habsburské kapucínské kryptě ve Vídni.

Rodokmen Leopolda I.

Portrét Leopolda I. v divadelním kostýmu.

**Rodokmen Leopolda I. Habsburského ve třech generacích**
Leopold I. Habsburský	Otec: Ferdinand III. Habsburský	Děd: Ferdinand II. Habsburský	Praděd: Karel II. Štýrský
			Prababička: Marie Bavorská
		Babička: Marie Anna Bavorská	Praděd: Vilém V.
			Prababička: Renáta Lotrinská
	Matka: Marie Anna Španělská	Děd: Filip III.	Praděd: Filip II.
			Prababička: Anna Habsburská
		Babička: Markéta Habsburská	Praděd: Karel II. Štýrský
			Prababička: Marie Bavorská

Potomci

Leopold byl ženat třikrát. Markéta Tereza Španělská, dcera španělského krále Filipa IV. a jeho manželky Marie Anny Habsburské, která byla zároveň jeho sestřenicí i neteří, se za Leopolda provdala v roce 1666. Porodila mu čtyři děti:

Ferdinand Václav (1667 - 1668)
Marie Antonie (1669 - 1692)

∞ 1685 bavorský kurfiřt Max Emanuel, syn kurfiřta Ferdinanda Marii a jeho manželky Henrietty Adély

Jan Leopold (1670 - 1670)
Marie Anna Antonie (1672 - 1672)

Druhou manželkou se roku 1673 ve Vídni stala arcivévodkyně Klaudie Felicitas Tyrolská (sestřenice druhého stupně), dcera arcivévody Ferdinanda Karla a jeho manželky Anny. Z tohoto manželství se narodily dvě děti, které zemřely v dětském věku.

Anna Marie Sofie (1674 - 1674)
Marie Josefa Klementina (1675 - 1676)

Svatba s Eleonorou Magdalenou

Roku 1676 se Leopold ve Vídni oženil po třetí, s princeznou Eleonorou Magdalenou, dcerou falckého kurfiřta Filipa Viléma a jeho manželky Alžběty Amálie, s níž měl tyto děti:

Josef I. (1678 - 1711)

∞ 1699 Amálie Vilemína, dcera brunšvického vévodského páru Jana Fridricha a Benedikty Falcké

Kristýna (1679 - 1679), arcivévodkyně
Marie Alžběta (1680 - 1741), nizozemská místodržitelka
Leopold Josef (1682 - 1684), arcivévoda
Marie Anna Josefa (1683 - 1754)

∞ 1708 portugalský král Jan V., syn krále Petra II. a jeho druhé manželky Marie Sofie Falcké

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Leopold I.

Marie Terezie (1684 - 1696), arcivévodkyně
Karel (III.) VI. (1685 - 1740), císař Svaté říše římské

∞ 1708 Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská, dcera brunšvického vévodského páru Ludvíka Rudolfa a Kristýny Luisy Öttingenské.

Marie Josefa (1687 - 1703), arcivévodkyně
Marie Magdalena (1689 - 1743), arcivévodkyně
Marie Markéta (1690 - 1691), arcivévodkyně

Související články obsahuje
Portál Novověk

Literatura

ČORNEJOVÁ, Ivana; MIKULEC, Jiří; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české VIII. 1618-1683. Praha : Paseka, 2008. 800 s. ISBN 978-80-7185-947-5.
HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha : Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.
MIKULEC, Jiří. Leopold I. Život a vláda barokního Habsburka.. Praha : Paseka, 1997. 245 s. ISBN 80-7185-141-8.