Komunikace


Komunikace (z lat. communicare, sdílet, radit se, od communis, společný) může znamenat:

Rozdělení komunikace ve smyslu dorozumívání

  1. Verbální komunikace - slovní komunikace, tedy komunikace slovem či písmem
  2. Neverbální komunikace neboli nonverbální komunikace - tedy komunikace „beze slov“. Ta zahrnuje zejména gesta a mimiku, jež může být i mimovolná a nedá se zcela ovládat: "poznáme" lháře, agresivní postoje, ustrašený postoj, smutek v duši apod. Lidskou mimikou se mezi prvními zabýval například Jan Evangelista Purkyně nebo Charles Darwin, kteří studovali, jak se emoce projevují u lidí (v obličeji), případně u živočichů. Obecnou srozumitelnost těchto projevů potvrdily pokusy předních antropologů a etologů, kteří náhodně vybraným lidem z primitivních společenství postupně předkládali fotografie rozličných lidí z různých zemí celého světa. Tito primitivní lidé na fotografiích prakticky okamžitě poznali náladu a emoce, které lidé zobrazení na fotografiích cítili v okamžiku, kdy byli fotografováni. Pro nonverbální komunikaci se také vžil nový odborný termín řeč těla.
  3. Elektronická komunikace bývala označována také slovem telekomunikace - přes např. telefon, telegraf, dálnopis či nejmoderněji též po internetu přes Icq, Skype, e-mail, sms

Další rozdělení

  1. Interpersonální komunikace - jeden člověk sděluje něco druhému člověku a střídají se role vyprávěče a posluchače
  2. Skupinová komunikace - při skupinové komunikaci hovoří každý s každým a projevují se tam role jednotlivých členů. Mohou být formovány komunikační sítě – příkladem mohou být obrazce, které naznačují tok informací: hvězda, kruh, řetěz, či vidlice
  3. Masová komunikace - jsou to např. televize, rozhlas, internet, tisk…. Tato moderní informační média pak umožňují, aby komunikace zasáhla v krátké době velké množství lidí.








stock | retire | vm
Why are we here?
All text is available under the terms of the GNU Free Documentation License
This page is cache of Wikipedia. History