| Knihy Deuteronomistické školy |
| Historické knihy |
|---|
| Kniha Jozue |
| Kniha Soudců |
| 1. kniha Samuelova |
| 2. kniha Samuelova |
| 1. kniha královská |
| 2. kniha královská |
| Redakce prorockých knih |
| Kniha Ámos |
| Kniha Ozeáš |
| Kniha Micheáš |
| Kniha Izajáš |
| Kniha Jeremjáš |
Kniha Izajáš (ספר ישעיהו Sefer Ješa'jahu) je kniha Starého zákona, sepsaná ve složité poetické hebrejštině, která obsahuje proroctví připisované proroku Izajáši.
Je sporné, zda je Izajáš přímým autorem knihy. Jeho autorství lze vyloučit např. u biografické části knihy (kapitoly 36-39), stejně tak dvě tzv. apokalypsy jsou data pozdějšího. Izajáš je vynikajícím básníkem, který dokáže spojovat konkrétnost s určitou vzletností.
Obsah |
Až do 18. století byla kniha Izajáš připisována Izajášovi a chápána jako celistvé dílo – s tímto názorem se lze občas setkat i dnes[1]. S rozvíjející se biblickou kritikou však vysvítalo, že se kniha skládá ze tří svérázných částí. Text však jistě nevznikl prostým spojením tří samostatných textů, ale mnohem složitěji jako výsledek jednotícího redakčního zpracování – toto je dnes přijímáno většinou biblistů.[2] Jednoznačná odpověď na otázku po vzniku textu však není známa ani dnes, po lingvistickém bádání s využitím kybernetiky.
Mezi základní témata Proto-Izajáše patří:
Pojmem Deutero-Izajáš se označuje druhá část knihy, sepsaná zřejmě nějakým mladším prorokem ke konci babylonského zajetí, jehož spis byl přiřazen k dílu Izajášovu. Důvodem pro to může být skutečnost, že tento neznámý prorok jakoby patřil k jeho žákům. Toto rozlišení provedl jako první německý biblista Döderlein v 19. století. Rozdíly mezi oběma proroky jsou rázu stylistického i obsahového; Dt-Iz je rozvláčnější, méně konkrétní. Zmínka perského krále Kýra předpokládá zařazení této části do 2. poloviny 6. století př. n. l.
Kapitoly 40-48 se zajímají spíš o Jákoba-Izraele a tematiku tvoří návrat ze zajetí, nový exodus, slavnější než ten prvý. Kapitoly 49-55 vypovídají o Jeruzalému a Siónu, nalezneme v nich tematiku stvoření, zřejmě adresovanou zajatcům obklopených neustále babylónskými kosmogonickými mýty.
Deutero-Izajáš obsahuje též 4 zpěvy, původně asi jednotné, později rozdělené a včleněné do jednoho spisu, které pojednávají o Služebníku Hospodinově. Jde o tyto pasáže:
Tento Služebník je vyvolen Hospodinem a obdařen jeho Duchen, poslaný k Izraeli a ostatním národům, aby hlásal právo. Při tomto svém poslání narazí na odpor, ale jeho utrpení a smrt přinášejí spásu. Tento titul není ve Starém zákoně neznámý, avšak odborníci se neshodují ve výkladu, kdo tímto Služebníkem je. Existuje několik výkladů:
Čím jsou Zpěvy zvláštní, je obrácené chápání běžných lidských hodnot. Spravedlivý zde není odměněn, ale ztroskotá, a tímto ztroskotáním splní svůj úkol. Křesťané tyto texty vykládají jako proroctví o Božím služebníku Ježíšovi, která se v jeho smrti naplnila.
Kapitoly 56-66 oddělil od Deutero-Izajáše biblista Duhm a přisoudil je neznámého prorokovi, kterého označil jménem Trito-Izajáš. Jde zřejmě o sbírku různých prorockých výroků od vícero autorů z různých období, převážně ale z doby po návratu ze zajetí. Tato skupina proroctví se vypořádává ze zklamání, že naděje nebyly uskutečněny, že se lid ani přes svou zkušenost neobrátil. Velmi se soustředí na chrámový kult – tím je blízký Deutero-Izajáši a knize Ezechiel.
| Související články obsahuje Portál Bible |
stock | retire | vm
Why are we here?
All text is available under the terms of the GNU Free Documentation License
This page is cache of Wikipedia. History